MŮJ PŘÍBĚH

Na papíře jsem měl všechno. Status, svobodu, uznání. Ale uvnitř to drhlo.

Tlak rostl, radost mizela, a žádná výhra nedokázala zaplnit pocit prázdna. Až později jsem pochopil, že vnější úspěch nikdy nezacelí to, co chybí uvnitř.

Ve třiceti jsem byl na vrcholu kariéry profesionálního pokerového hráče. Zvenku to vypadalo skvěle – byl jsem "svobodný" časově i finančně.

Ale v sobě jsem cítil tíhu. Sebekritiku. Perfekcionismus. Neustálou potřebu jet dál. A zároveň hlubokou únavu z toho všeho.

Bydlel jsem u mámy, zavřený u počítače. Odpojený od sebe, od lidí, od společnosti. Přestávalo mi to dávat smysl.

Vsadil jsem vše na jednu kartu, jel na výkon 24/7. Zkoušel jsem vše možné - knihy o seberozvoji, timemanagment,

Zkoušel jsem všechno možné – knihy o seberozvoji, disciplínu, nebo na sílu přepsat vzorce myšlení. Ale nic se uvnitř nezměnilo. Pak přišel bod zlomu. A rozhodnutí:

Nezačít znovu, ale jinak. Od základu. Zevnitř.

Postupně přišlo osamostatnění, pravidelné cvičení, terapie, meditace – a nakonec koučink.

Ne jako metoda, ale jako klíč, který mi pomáhá nacházet vnitřní klid, směr a vlastní hodnotu.